Přehled recenzí

Požadavky inzerátu na IT PM byly zcela standardní. Odmítnutí proběhlo klasicky emailem "dali jsme přednost těm, kteří LÉPE splnili naše POŽADAVKY".
Odpověděla jsem, že bych ráda znala konkrétnější důvody zamítnutí. Přišla tatáž reakce. Ještě jednou jsem se zeptala a uvedla příklady konkrétní zpětné vazby, abych porozuměla, protože moje zkušenosti přesně odpovídají požadovanému.
Personalistka se na mě pouze podívala na LinkedIn a od té doby je ticho.

Když jsem přišla na pohovor, usadili mě do nějaké místnosti a následně přišli asi tři chlapi, ani nevím, jakou měli ve firmě funkci. Začali se mě ptát na spoustu otázek, ale pak přešli k mluvení o firmě. Vysvětlovali mi, jak je to důležitý projekt a když se něco podělá, tak je to problém a musí se to hned opravit, což bych pochopila. Ale následně mi jeden z nich začal popisovat, jak jel na dálnici a něco se podělalo a on musel okamžitě zastavit, vytáhnout notebook a na té dálnici pracovat a opravit to. Údajně se to moc často neděje, ale prezentovali to tak, že když už se něco stane, tak všeho musíte okamžitě nechat a jít to okamžitě opravovat, ať jste kde jste a děláte cokoliv. Působilo to tak, že člověk musí být k dispozici 24/7 a nesmí mít žádný osobní život ani koníčky a být buď v práci nebo sedět doma, kdyby náhodou se něco pokazilo. Byla jsem z toho všeho tak v šoku, že jsem jenom pokyvovala. Co mi tam říkali mi došlo až cestou domů, ještě jsem studovala a nemohla jsem si dovolit odejít z přednášky, protože se něco podělalo a musím to opravit, a ani jsem to dělat nechtěla. Za dva dny volali úplně nadšený, že mě berou, odmítla jsem.

Byl jsem zde na pohovoru ještě v době, kdy se společnost jmenovala jinak a rozhodně jeden z nejlepších pohovorů. Managera zajímalo spíše jaký jsem člověk, ale odborně se mě ptal též. Pohovor se nesl opravdu v přátelském duchu a měl jsem pocit, že sedíme spíše u piva než na pohovoru. Jediné minus, že se pak neozvali. Nevzali mě z důvodu malých zkušeností v oblasti elektrotechniky.

Hodinový online pohovor. Bylo to tak šílený jak to zní. Pohovor je přímo s ředitelem ZOO, velice nesympatický nepříjemný člověk. První věc, co se na pohovoru dovíte je to, že peníze, které jsou psaný v inzerátu, nikdy nedostanete. Pan ředitel má pohovor rozdělený na takový dvě hlavní části. První: rozebere vás doslova na atomy. Co jste, kdo jste, jak jste. Pokud máte VŠ, zda máte červený diplom, jaké známky za státnice, na jaké téma BP/DP a jak jste obhájili. Jaké předměty jste měli apod. Druhá část: zda víte něco o zoo, zda jste projeli stránky a informovali se či nikoli. A pak spousta zbytečných věcí, bez kterých by se pohovor obešel. No a pokud vyhovujete, jdete na 3 zkušební dny makat. Pokud čekáte, že dostanete zaplaceno, nebojte se, neuvidíte ani korunu. Na zkušebních dnech se dozvíte od zaměstnanců, že je zde neskutečně hrubým způsobem porušován zákoník práce, ale zřejmě to nikoho neštve, když tam pořád všichni pracují. Jedním slovem: katastrofa.

Zkoušela jsem se přihlásit na pozici, pro kterou jsem úplně nesplňovala podmínky, ale zkusit jsem to chtěla. Nebyla jsem úspěšná. Nicméně chci vyzdvihnout přístup letiště. Během 2 týdnů kdy probíhalo výběrové řízení mi vždy přišel email, který mě obeznámil se situací, např. že se stále zpracovávají podklady a že mě i nadále budou informovat. Nakonec mi přišel email, že vybrali vhodnějšího kandidáta. V pořádku. Opravdu chci jen vypíchnout to super jednání, takhle by to mělo fungovat všude.

Byla jsem pozvána na zkušební den, kde na mě nikdo neměl čas, takže jsem cestu absolvovala naprosto zbytečně. Přestože jsem neměla potřebné zkušenosti, bylo mi řečeno, že to nevadí, že se dá vše naučit. Nakonec jsem odcházela s tím, že se na pozici nehodím, ale že můžu jít brigádně kydat boxy, když už nic jiného...

Paní majitelka (?) mě pozvala na zkušební den, abych věděla, co od práce čekat. Hned ten den jsem jí psala zprávu, že mám o práci zájem a zda se můžeme nějak domluvit. Bez reakce. Další den volám, bez úspěchu. Přišla mi sms ať volám později nebo píšu sms, napsala jsem sms, bez reakce. Další tři dny pokusy z mé strany o navázání kontaktu. Bez úspěchu. Poté přišla sms s omluvou, a že se ozve později. Už se neozvala a já se snažit přestala, podle mě zcela logická reakce. Nedoporučuju.

Pohovor proběhl osobně. Jednalo se o pozici zootechnik/ošetřovatel zvířat. Ze začátku klasický pracovní pohovor, než si na mě pan manažer nebo co byl zač, začal honit své ego. V inzerátu bylo zmíněno, že je výhodou komunikativní angličtina, důvodem jsou zaměstnanci cizinci, nemám problém. Ale to, jakým způsobem najednou otočil pohovor do angličtiny a předváděl svůj jazykový um a mě se tak snažil shodit, to jsem ještě neviděla, jen tam ze mě dělal debila a i se začal vyptávat na věci, po kterých mu nic nebylo, rozuměj osobní informace absolutně nesouvisejici s prací. Řekl mi, že se mi co nejdřív ozvou, ozvali se po dvou týdnech a řekli mi, že pozici obsadili interně.

Pohovor na pozici asistentky v advokátní kanceláři proběhl velmi dobře, příjemně. Vedly jej dvě vedoucí asistentek, byly připravené, velmi příjemné. Otázky byly k věci a panovala tam velmi dobrá nálada. Odcházela jsem s pocitem, že by to mohlo vyjít, protože sympatie mi přišly vzájemné a celkově mi přišlo, že jsem je zaujala. Nakonec totální vyghostování, nikdo se mi s výsledkem pohovoru již neozval. Vzhledem k tomu, že se jedná o větší kancelář a navíc pohovor proběhl tak dobře, čekala bych lepší úroveň jednání.

Hodnotím pouze pohovor, ne svou negativní zkušenost při zaměstnání.
Pohovor byl veden velice profesionálně. Přítomni byli personalistka a vedoucí směny. Otázky směřovaly pouze na skutečnou pozici a výkon práce. Všechny důležité věci jako např. nezvyklosti, rizika dané pozice a další informace nezbytné pro zvážení, jestli chci nastoupit nebo ne, zazněly. Výsledek řízení mi byl oznámen telefonicky.

Neobtěžovali se napsat, jestli mě berou, nebo ne, i když slíbili, že mi výsledek výběrového řízení napíšou do e-mailu. Budoucí šéfka naprosto nesympatická, potápěla mě v otázkách, na které jsem neznal odpověď. Personalistka byla otrávená, jako kdyby svou práci nesnášela.

Musím pochválit osobní přístup. Žádné HR nesmysly, ale profesionální rozhovor o potencionální spolupráci. Moc příjemné :)

S panem majitelem jsme se přeli o to, kdo je nejlepší dřepař na světě, tak jsme se jali soutěžit o tuto pozici, dřepováním. Bylo to úděsné, ale nakonec jsem zadřepoval mnohem víc, než on.

Na pohovoru mi bylo řečeno, že můj potenciální budoucí vedoucí je cholerik a čas od času všechny jen tak seřve, jakože pro sport asi. To bych byla ochotná akceptovat, byť je to podivné. Na pohovoru mi řekli, že mě chtějí a dali mi nabídku. Nabídka se mi celkem líbila a tak jsem ji chtěla přijmout. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Chtěla jsem nějaké informace o nástupu, nebo třeba nabídku mít písemně nebo tak, tak jsem opakovaně volala a ptala se po těchto informacích. Pokaždé mi bylo řečeno, že mi to "dnes už někdo pošle". Od tohoto incidentu uběhl rok, třikrát jsem urgovala telefonicky, stále jsem nedostala jediný email, telefonát s rozřešením, nic. Samozřejmě, že jsem nastoupila jinam.

Velmi příjemné výběrové řízení. Týden po odeslání životopisu mě pozvali na pohovor. Pár dní po pohovoru se ozvali s nabídkou, kterou jsem přijala. Už jsem skoro zvyklá, že mě firmy ghostují a nebo mají výběrové řízení na půl roku i dýl, takže zde jsem byla příjemně překvapena tím, jak rychle a organizovaně to vše probíhalo.

Pohovor proběhl v březnu. Měla jsem z pohovoru dobrý pocit, zdálo se mi, že mě chtějí. V návaznosti na něj bylo do týdně druhé kolo, což byl online test asi na dvě hodiny. Výsledky z online testu jsem měla nadprůměrné, tak jsem si říkala, že to bude fajn, třeba mě vezmou, když se na pohovoru tvářili že jo a pak mám dobrý výsledek z online testu. Jenže v ten moment mě ghostnuli. Několikrát jsem volala personalistce a připomínala jsem se, jestli mi tedy zašlou nějaké informace, cokoliv, přijata/nepřijata/další kolo. Trvalo to půl roku, než mi v srpnu přišel automaticky generovaný email, že nejsem na pozici přijata. Mezitím už jsem samozřejmě dávno pracovala jinde.

Ozvali se mi z firmy dva lidi. V časovém rozmezí 5 minut. Oba nesli stejnou nabídku. Jeden za 5000 MD a druhý za 6000 MD. Pak už se nikdo neozval.

Odpověděl jsem na inzerát restaurace Los Capolitos v Olomouci. Po pár dnech mi paní vedoucí volala a pozvala si mě na pohovor a mi řekla, ať si rovnou vezmu nějaké starší oblečení, že se na práci podívám. Přišel jsem na pohovor, vedoucí mě zavedla do kuchyně, kde mi řekla pár věcí o práci a řekla mi, že mám jít za jednou slečnou (zaměstnankyní) a říct jí, aby mi něco z práce ukázala. To jsem udělal, slečna byla velmi milá a ukazovala mi, jak se tam dělá jídlo, jak se dělají objednávky a další věci. Pak mě nechala, ať si taky něco zkusím. Po asi 2 hodinách za námi přišla vedoucí a řekla mi, že mám přijít v určitý datum, 4 hodiny před zavíračkou a zaměstnanci mi ukážou, jak se zavírá restaurace, prý se mi poté ozve a naplánujeme směny. V ten datum jsem přišel, zaměstnanci tam byli úplně jiní a nějak nevěděli, co se mnou. Vedoucí tam nebyla a vůbec jim nic neřekla. Pořád si mě tak divně přehazovali a celkově to bylo strašně zmatené, vůbec mi z té situace nebylo psychicky dobře. Dělal jsem všechno, co mi řekli a vážně jsem se snažil. Ke konci mi jedna zaměstnankyně řekla, že se mi vedoucí ozve na Messenger, dal jsem jí kontakt na můj Messenger a rozloučili jsme se. Čekal jsem asi 2 týdny na zprávu, ale nikdo mi nenapsal. Tak jsem zkoušel psát na telefon, ze kterého mi volala vedoucí, ale nedostal jsem odpověď. Volal jsem na něj, nikdo mi to nebral. Na internetu jsem našel číslo na restauraci, tak jsem tam psal a následně i volal, ale bez odpovědi. Pak jsem našel jejich e-mail, tak jsem to zkusil tam. Po asi 2 týdnech mi odpověděla vedoucí na e-mail, že doplnili stavy, že už mě nepotřebují. Nejlepší na tom bylo, že na Fajnbrigady.cz byl asi po 2 týdnech od pohovoru znovu vyvěšen inzerát, že hledají brigádníky a byl tam ještě další měsíc. Po asi 3 měsících od pohovoru mi přišla na Messenger zpráva, že jsem nevrátil jejich triko, že ho mám donést zpátky do restaurace. Nemusím ani říkat, že jsem na danou zprávu nikdy neodpověděl a zaignoroval jsem to.

Všechno bylo špatně. Přišel jsem do hotelu CityInn v Olomouci, kde se měla vykonávat práce. Recepční mi nabídla vodu a navedla mě na místo, kde čekal vedoucí hotelu. Ten mi rovnou začal říkat, jak hrozně moc se na práci nehodím, ani mi neřekl doslova nic o té práci. Celou dobu byl hrubý a arogantní. Říkal mi vážně nevhodné věci - převážně narážel na můj vzhled (moji výšku, vlasy, oblečení, postavu), ptal se na velmi nevhodné a zvláštní otázky, např. se velmi zarytě vyptával na moje sourozence (jestli nějaké mám, kolik jich mám, kolik jim je let, jaký mám s nimi vztah a tak podobně). Poté se pustil do mých piercingů, začal mi nadávat, že jestli jsem někdy viděl číšníka s piercingy, načež jsem mu odpověděl, že ano, tak se mě zeptal, kde, já jsem mu odpověděl, že na více místech a on mi řekl, ať je vyjmenuji, na to jsem řekl, že si všechny nepamatuji, on mi začal nadávat, že jestli mám nějaké potíže s pamětí, nebo s mozkem celkově. Vyptával se, proč ty piercingy nosím, jestli mi to přijde normální a tak dále. Následně se začal ptát na můj zdravotní stav, jestli jsem často nemocný, jestli jsem simulant, a jestli nedej Bože, nechodím k psychiatrovi. Pak po mně chtěl, abych mu udělal kafe na kávovaru, který jsem nikdy předtím neviděl (pracoval jsem s mnoha kávovary a umím to, ale s tímto jsem neměl zkušenosti), začal jsem tedy dělat kafe a on mi celou dobu stál za zády a měl blbé kecy. Když jsem nevěděl, kde je určitá páčka a zeptal jsem se ho, tak mě seřval, vážně hlasitě, že to musím snad vědět. Dodělal jsem kafe, on ho ani nechutnal a řekl, že je hrozný, a že jsem ho udělal špatně. Pak mi začal vyčítat opět můj vzhled a začal mi říkat, že vypadám hrozně žensky, že má už od začátku podezření, jestli nejsem náhodou přeoperovaná žena. Na to jsem vůbec nevěděl, co říct, tak jsem jen řekl, že ne (i když ano, jsem trans muž). Řekl mi ještě pár hnusných, arogantních věcí a ukončil pohovor, řekl, že můžu jít a ani se nerozloučil. Jak nečekané bylo, že se mi daný podnik, už nikdy neozval. A jsem za to velmi rád.

Všechno bylo špatně. Přišel jsem do hotelu CityInn v Olomouci, kde se měla vykonávat práce. Recepční mi nabídla vodu a navedla mě na místo, kde čekal vedoucí hotelu. Ten mi rovnou začal říkat, jak hrozně moc se na práci nehodím, ani mi neřekl doslova nic o té práci. Celou dobu byl hrubý a arogantní. Říkal mi vážně nevhodné věci - převážně narážel na můj vzhled (moji výšku, vlasy, oblečení, postavu), ptal se na velmi nevhodné a zvláštní otázky, např. se velmi zarytě vyptával na moje sourozence (jestli nějaké mám, kolik jich mám, kolik jim je let, jaký mám s nimi vztah a tak podobně). Poté se pustil do mých piercingů, začal mi nadávat, že jestli jsem někdy viděl číšníka s piercingy, načež jsem mu odpověděl, že ano, tak se mě zeptal, kde, já jsem mu odpověděl, že na více místech a on mi řekl, ať je vyjmenuji, na to jsem řekl, že si všechny nepamatuji, on mi začal nadávat, že jestli mám nějaké potíže s pamětí, nebo s mozkem celkově. Vyptával se, proč ty piercingy nosím, jestli mi to přijde normální a tak dále. Následně se začal ptát na můj zdravotní stav, jestli jsem často nemocný, jestli jsem simulant, a jestli nedej Bože, nechodím k psychiatrovi. Pak po mně chtěl, abych mu udělal kafe na kávovaru, který jsem nikdy předtím neviděl (pracoval jsem s mnoha kávovary a umím to, ale s tímto jsem neměl zkušenosti), začal jsem tedy dělat kafe a on mi celou dobu stál za zády a měl blbé kecy. Když jsem nevěděl, kde je určitá páčka a zeptal jsem se ho, tak mě seřval, vážně hlasitě, že to kurva musím snad vědět. Dodělal jsem kafe, on ho ani nechutnal a řekl, že je hrozný, a že jsem ho udělal špatně. Pak mi začal vyčítat opět můj vzhled a začal mi říkat, že vypadám hrozně žensky, že má už od začátku podezření, jestli nejsem náhodou přeoperovaná žena. Na to jsem vůbec nevěděl, co říct, tak jsem jen řekl, že ne (i když ano, jsem trans muž). Řekl mi ještě pár hnusných, arogantních věcí a ukončil pohovor, řekl, že můžu jít a ani se nerozloučil. Jak nečekané bylo, že se mi daný podnik, už nikdy neozval. A jsem za to sakra rád.