Personalistika působila tak, že absolutně neví co má dělat. Pohovor započal benefity... Čekalo se na manažerku provozu. Jednání jak s hlupákem, očividně neměli zájem přečíst si životopis, na kterém by se pohovor měl zakládat. Ztracený čas.. Pokud je nějaké důležité kritérium pro zaměstnání, tak je dobré se na něho zeptat při hovoru, než pozvat někoho na pohovor, aby se během 5ti minut dozvěděl, že ne.

Přes Jobs.cz mě našla agentura, že by o mě měla zájem tato společnost. Pokecal jsem s paní s agentury, že mi teda CV přepošle do společnosti. Za týden mi volala HR z této společnosti jestli se mohu dostavit na pohovor, že se jim zamlouvá. Vyrazil jsem na pohovor do Malešic. Byl leden sněhová kalamita. J*bu se tam pres celou Prahu ze Zličína, mhd zpoždění, ale přijdu ještě s předstihem. Po ohlášení, že mám zde pohovor mi dá paní HR vodu klasický a omluví se, že manager má zpoždění. Což by nevadilo a je to pochopitelné. Po cca půl hodině přijde pan manager, nepodá mi ani ruku a řekne mi, že neodpovídám jejich profilu a že pohovor ukončuje. Takže den v prdeli, vedení si moje CV přečetlo až se uráčili dojet a říct mi tohle h*vno. Takže den dovolené v prdeli, peníze taky a zabití cca 4 hodin jen na cestu do Malešic. Jel jsem sockou.

Pohovor myslím, že proběhnul, přesně, jak má, nepadaly žádné nevhodné otázky. První kolo bylo víceméně vedené personalistkou, která byla připravená, byl přítomný i manager teamu, který se pohovoru také aktivně účastnil.

Oceňuji, slíbili, že se ozvou do pondělí, ozvali se už v pátek - což je super, jelikož se většinou setkám spíš s ghostingem. Dokonce se ozvali s feedbackem a bohužel hledají někoho seniornějšího, i odmítnutí proběhlo vlastně skvěle a nakonec mi popřála všechno hodně štěstí.

Když jsem viděla všude kolem mě ty mladé krásné štíhlé dámy, zeptala jsem se, jestli jim nebude vadit, že se jim nehodím do konceptu. Že už nejsem ani mladá ani krásná. Podotýkám, že mi v tu dobu bylo 34 let. Na to mi pan ředitel odpověděl, že tady mají paní i ve starším věku, že je jim 40.

Pohovor probíhal přímo s jednatelem. Ze začátku zkritizoval firmu, kde pracuji (ve smyslu, ze my jsme nic oproti nim). Vysvětlil náplň pracovní pozice, ukázal systémy, ve kterých pracuji, jednalo se zejména o obsluhu e-shopu a vyřizování poptávek a nabídek. Celkove to bylo takové zmatečne. Nejdříve jsem byla dobrým kandidátem, praxi a zkušenosti na pozici jsem měla, ale pak přišlo na téma mzdy. Nabízeli nějaké rozmezí a i ta nejvyšší částka byla nic moc. Na otázku jakou mam predstavu, jsem se začala, ze bych se chtěla zeptat, zda jejich mzdový nabídka je pevne dana, nebo je tam prostor k diskuzi. Následoval monolog, ze mi jde jen o peníze a proč si neřeknu o zvýšení u svého současného zaměstnavatele, ze je budu první rok stát jen čas a peníze a budu jim prakticky k ničemu (v mem případě šlo se de facto jen o zaučeni v novém systému na zpracování poptávek a objednávek). Ve výsledku mi byla předsunuté suma blížící se k te nižší hranici (šla bych o několik tisíc níž než mam teď).
Ke konci mi bylo slíbenou, ze to probere s kolegou a popřemýšli a dá mi vědět. Nikdo se už neozval. Celková atmosféra byla zvláštní, byly mi položeny za cely pohovor dvě otázky: má představa o mzde a zda mam nějaké dotazy.

Mala som osobný pohovor v Prahe. Nechceli online meeting, takze som došla z Brna do PRG (nevadilo mi to až tak, keďže chodím do PRG často). Pohovor trval 2 hodiny. Prvú hodinu som mala meeting s manažérkami, dvoma budúcimi kolegyňami, ktoré sa ma pýtali na veľa otázok a myslím, že celkový pohovor šiel dobre. Odpovedala som na všetko čo bolo treba. Druhú hodinu som mala meeting s direktorkou, priamou nadriadenou, ktorá sa ma pýtala tiež na veľa otázok, dokonca mi ukázala na čom aktuálne pracujú, aké projekty robia, atd. Z môjho pohľadu šiel pohovor taktiež veľmi dobre. Celkové dve hodiny boli náučné, aj sme sa zasmiali. Po 2 hodinách ma jedna z kolegýň vyprevadila von, kde som sa opýtala kedy môžem čakať spätnú väzbu a ďalšie kroky. Povedala 2/3 dni.
Neozvali sa, písala som aj email HRBP, s ktorou som mala primárny kontakt ako s receuiterom. Ani mi neodpísala na email. Čistý ghosting. Na to že je to firma s veľkým menom, ich postavenie ku recruitmentu je des.

Byla jsem na pohovoru v Penny na pozici vyššího managementu. Sice mě nevzali, ale byl to jeden z lepších pohovorů, kterými jsem v životě prošla. Na pohovoru panovala přátelská atmosféra a všichni se ke mně chovali slušně. Dokonce mi i zavolali a řekli mi že mě nepřijímají a za takovýhle přístup jim dávám velký plus. Málokdy se tohle vidí :)

Pohovor byl super. Veden profesionálně, HR mazal med kolem huby, ale zase na rovinu řekl, že mi takovou mzdu nedá. Manažera zajímal spíše vztah k technice a jaký jsem člověk. Nemohu nic vytknout.

Pohovor probíhal standardně. Po telefonu domluva, potvrzení emailem. Když jsem dorazil osobně na pohovor, tak mi bylo mezi dveřmi řečeno, že se moc omlouvá, ale že mě teď nemůže vzít, protože má call někde do Dubaje a jestli bych mohl přijít za hodinku a půl. Já blbec řekl, že jo. Po více než hodině jsem se dostal k pohovoru, který se vedl v kuchyňce kam chodili zaměstnanci pro jídlo. Pak jsem dostal test z matematiky, který absolutně postrádal smysl a zadání bylo takové, že zápisy příkladů nebyly vůbec správně, jak by měly být. Samozřejmě mě nevzali a byl jsem rád. Podmínky práce strašný, peníze rovněž, ale to si člověk přečte na Atmoskopu či Google. Neuvěřitelná arogance. Opravdu se tomu vyhněte. Byl to jeden z mých prvních pohovorů.

Ozvání se zpátky po "vyplnění" video dotazníku trvalo delší dobu, ale vzhledem k životnímu cyklu kampaně se to dá chápat. Pohovor jako takový byl velmi příjemný, účastnili se ho pouze oba zakladatelé firmy, vedlo se to v přátelském duchu a docela jsme se i nasmáli.

Byla jsem na pohovoru v OC Brno Javor, bylo to hned po maturitě, rok 2019 a z důvodu dálkového studia na VOŠ v jiném kraji jsem hledala zkrácený úvazek. Na pohovoru jsem byla já a ještě jedna slečna, což mi samo o sobě přijde dost nevhodné a nepříjemné. Vedoucí prodejny byla celkem milá, ale velmi mě zarazilo několik jiných věcí. Hned zkraje nám bylo řečeno, že zkrácený úvazek v DM vlastně znamená, že pracujete desítky, dvanáctky, svátky, víkendy i nečekané záskoky za kolegyně - kde konkrétně měl být ten úvazek zkrácený, to jsem vlastně nepochopila, personál sám vykládá kamion, sám si zboží na paletách dopravuje na prodejnu, sám uklízí a zkrátka dělá naprosto vše. To by ještě bylo v pořádku, ale pak se paní dostala k tomu, že plný úvazek mají pouze vedoucí, všichni ostatní mají úvazek zkrácený a mzda je nějakých tehdy cca 12 500,- a mzda vedoucí cca 16 500,- tak jsem upřímně na místě málem odpadla. Druhá slečna s tím neměla problém a měla již z prodejny zkušenosti, takže mi bylo jasné, že by dostala přednost. Na druhou stranu musím říct, že jako naprosto jediná firma v Brně za x let pohovorů mi skutečně dali vědět, že přijali někoho jiného, což mě mile překvapilo. Nedávno jsem se bavila s kolegyní z jiné práce, která měla zkušenosti s touto firmou z modřické Olympie a prý na každé prodejně je nastavena naprosto diametrálně odlišná mzda i v rámci jednoho města, podle toho, jak se které prodejně daří apod., což mi přijde celkem šílené, vzhledem k tomu, že nájem, jídlo apod. musíme platit všichni a nikdo se nás neptá, jestli se naší pobočce dobře daří.

Hlásila jsem se těsně před vypuknutím covidu na skladníka Geis v brněnských Tuřanech u letiště. V kanceláři byli dva pánové, ani jsem se nedozvěděla, kdo je vlastně ten druhý, vypadal jako kamarád, co tam zahání nudu. Nejdřív mě pán, co se mnou mluvil chválil, jak je super, že umím se čtečkou a mám z podobně přizpůsobeného skladu zkušenosti a pak najednou otočil o 180° s tím, že nechtějí, aby jím tam jezdil někdo z druhého konce Brna, že s tím mají špatné zkušenosti, což by člověk ještě pochopil, ale pak dodal, že jsem moc malá a nedosáhnu na vyšší pozice regálů a že mě přeci s mou tělesnou konstrukcí nemůžou nechat tahat to "těžké" zboží (sám předtím říkal, že to nejtěžší, co tam mají, jsou notebooky a já mu odpověděla, že v předchozím skladu jsem neměla problém zvedat daleko těžší váhy a nikdy nebyl ani problém kvůli výšce, v nejhorším jsem požádala někoho z kolegů a za tři vteřiny bylo vyřešeno). Taky se mě ptali, proč odcházím z call centra a jak to tam vlastně funguje a reagoval na to asi tak, že ale tam přeci taky bude stres (jasně jsem řekla, že v každém druhém hovoru na nás zákazník sprostě křičí apod. a mám už také problém s hlasem a že proto odcházím). Druhý pán se strašně dobře bavil a pak se smáli i spolu, což nebylo úplně příjemné a rozhodně ani profesionální, stejně jako celý pohovor. Když jsem vyšla ven, začala jsem se strašně smát, protože takovou parodii na pohovor jsem opravdu ještě nikdy nezažila.

Jelikož jsem se hlásila na pozici contractora, první kolo probíhalo přes personální agenturu Randstad v Praze. Tam mě velice milá paní překvapila se slovy, že na danou pozici hledají přesně někoho s mým skill setem (tehdy mi bylo 23 let a měla jsem za to, že můj skill set není nijak skvostný). O pár dní později mě zvala na pohovor přímo ve společnosti Mondelez. Pohovor probíhal velmi nadstandardní formou, jako člověk potýkající se léta s psychickými problémy jsem o nich mohla otevřeně na pohovoru mluvit aniž by byly vnímány jako slabina. Nejen, že byl pohovor profesionální, nýbrž mi bylo sděleno, že do týdne se mi ozvou a už pár dní po pohovoru mi volali, že mě berou. Skvělá zkušenost a vlastně i první pozitivní zkušenost s korporátem.

Na pohovoru, kde se požaduje technická znalost vojenské techniky a hlavně jeji fungování mi nepřijde nejlepší tam sedět pouze s HR, která o tom evidentně moc neví. Uchazeč očekavá, že se již bude bavit odborně a ne ohledně klasických frází. Druhé kolo mělo být již s managerem, ale tam jsem se nedostal.

Hlásil jsem se na pozici nákupčího u této společnosti v Podbořanech. Nikdo se mi neozval ohledně termínu. Jen mi přišel email, že se mám dostavit na pohovor do Podbořan. Problém by v tom nebyl, ale největší problém byl v tom, že jsem se měl dostavit na pohovor asi za 4 hodiny od poslání emailu. Ano, prostě se dostav hned nebo nechoď. Samozřejmě jsem se nedostavil.

V roce 2017 nebo 18 jsem se ucházel o pozici "obchoďáka" v S&B. Napsal jsem normálně na email uvedený v inzerátu. Volal mi jistý pan D. a začal se standardně vyptávat. Na úroveň anglického jazyka (mám certifikovanou C1), zkušenosti s touto pozicí a přehled co se týče produktů této společnosti. Jako střelec a bývalý voják jsem neměl problém v rámci střeliva. U praxe mi bylo řečeno, že to není problém, ale spíš výhoda, že nemám špatné návyky. Bylo mi sděleno, že jako dobrý, a že další pohovor bude s majitelem S&B (Brazilec). K panu D. jsem si položil jeden soukromy dotaz (předpokládal jsem, že s tím nebude mít S&B problém jakožto dodavatel střeliva pro OS a BS ČR) na uvolňování na cvičení Aktivní zálohy AČR (ze zákona je vás zaměstnavatel povinen uvolnit), tak mi bylo sděleno dosti výrazným hlasem, že to nepřipadá v úvahu, a že o tyto lidi nestojí a vlastně proč se ptám, protože bych nestíhal práci a výcvik zároveň. Když jsem se následně zeptal, že to vidí v mém CV, tak proč mi volal, tak jsem dostal odpověď ve smyslu, že vlastně nestojí ani o bývalé příslušníky AČR natož AZ AČR. Hovor jsme ukončili, že se mi ozve. Což se nikdy nestalo.

Doufám, že nový majitel S&B (již spadá pod CZUB) se staví k příslušníkům AZ úplně jinak.

Pohovor byl velmi profesionální a přitom i velmi příjemný, cítila jsem se dobře, zástupci firmy se zajímali spis o to, jaký jsem člověk, než aby mě náhodně testovali z nesmyslných věcí. Jednání velmi otevřené, nemám co vytknout :)

Pro začátek poznanenám, je to již pět let dozadu. Poprvé mě lákali na náborové akci, kde mi předali kontakty na moravské pracoviště, které se chystali otevřít spolu s "přebíráním" pár osobákových linek od ČD, na Valašsku.
Telefonovali jsme si s paní personalistkou několikrát, celou dobu jsem měl pocit, že jsem přijat, aniž by mi to bylo přímo řečeno. Bylo to velice zmatené. V té době jsem železnici studoval, znal jsem svou náplň práce a něco navíc. Měla to být práce na dohodu, ke studiu. Nevadilo jim, že jsem z dálky, a že mimo školní dny budu dojíždět. Počítal jsem s tím.
Smlouvu jsem dostal, zdravotní způsobilostí prošel.
Zařadili mě tedy do odborného kurzu, kam jsem týden v kuse, přes 200km denně, dojížděl. Školící, cviční se zdáli být fajn a i mezi námi byla dobrá atmosféra. Závěrečný test jsem zvládl, s jednou chybou myslím. Nadšený, že již během studia budu moci dělat vysněnou práci, jsem se začal seznamovat s kolegy.
Když mělo přijít na zapsání prvních zácvikových směn, což se řešilo telefonicky/přes služební mobil s aplikací Outlook, začal jsem být instantně ignorován. Aktivně, se zájmem jsem se hlásil, byl jsem ochotný zaskakovat i v Čechách. Bohužel se začalo měnit vedení - HR specialistka, komandující, a tuším i někdo další, co si pamatuju? Už si nejsem jistý. Do kanceláře se dovolat byl nadlidský výkon. Nakonec se ale povedlo. Nová paní komandující byla milá, ale vůbec nevěděla, že existuji, ikdyž jsem smlouvu podepsanou měl. Ani po půlroce jsem se nedočkal jediné zácvikové směny, i přes veškerou snahu.
Když přes Outlook přišel email o pro všechny povinném školení, zameškal jsem školu a jel kvůli němu přes 200km, abych se namístě dozvěděl, že tam nemám co dělat. Tímpádem mi došlo, že jsem si stále připadal, jakobych byl půl roku po přijetí, ale i přes všechny formality tomu tak vlastně nejspíše vůbec nebylo. Doteď mám doma založenou podepsanou dohodu, ale i průkaz zaměstnance, samozřejmě pár let prošlý, neplatný. Takže se mi to asi nezdálo.
Byl jsem tedy přijat, nebo ne? To už se nejspíše nedozvím... kdyby mi to řekli hned, že pro mě práci nakonec nemají (řekli mi až těsně před vypršením dohody), nemusel bych být tolik zmatený. Nebo mohli říct, co a zda vůbec jsem udělal špatně... namísto ghostování.

Na pohovoru mi bylo sděleno, že majitel/CEO občas asistentkam sprostě nadává, když nemá svůj den a je potřeba se na to připravit, proto mi to říkají hned. Abych byla připravená a nevyvedlo mě to z míry. Nemusím dodávat, že jsem odmítla pozici i povinnou bezpečnostní prověrku, o které mi řekli na konci pohovoru a musela jsem ihned odsouhlasit nebo odejít. Odešla jsem.

Během telefonického pohovoru jsem jim sdělil, že nemam v prostředí Hr zkušenosti a jsem čerstvým absolventem kurzu Personalistky. S tím byli v pohodě, nicméně při osobním pohovoru jsem seděl na jedné straně stolu já a na druhé celé personální odděleni - 6 zaměstnanců, kteři mě zleva zprava bombardovali otázkami. Byť otázky nebyly nijak záludné, přesila, ve které na mě nastoupili mi celý proces rozhodně neusnadnila.
Zpětně jsem se z důvěryhodného zdroje dozvěděl, že jsem nebyl přijat kvůli homofobnímu prostředí a personalisté měli problém s mou sexuální orientací (coz samozřejmě říct nemůžou a nelze to dokázat). Jako oficiální důvod přišel mail, že pozice byla obsazena jiným kandidátem. Inzerát je 6 měsíců po absolvování pohovoru stále vyvěšen.